Název Belgie pochází z označení keltských kmenů, které žily na území království v nejstarších dobách. Římané, kteří ovládli oblast v prvním století př.n.l. je označovali latinským slovem Belgae, čili Belgové.

V pátém století našeho letopočtu osídlili území Frankové, a po rozpadu říše Karla Velikého se území rozdělilo mezi západofranckou říši Karla Holého a říši Lothara I. Ve středověku  se oblast rozdrobila na mnoho drobných státečků, ale ve 14. a 15. století  je začali sjednocovat burgundští vévodové. Státy se začaly označovat názvem 17 provincií.

Za osmdesátileté války  bylo území dnešní Belgie dobyto Španěly a připadlo Habsburkům. Koncem 18. století se Belgie zmocnili Francouzi a po Napoleonově porážce u Waterloo r.1815 se Belgie stala součástí Spojeného království nizozemského.

Po revoluci r. 1830 se Belgie v roce 1931 odtrhla od  Nizozemí a stala nezávislou, neutrální konstituční monarchií, jejímž prvním králem byl Leopold I. Ve dvacátém století byla Belgie v obou světových válkách, přes svoji neutralitu, okupována Německem Po různých konfliktech mezi Vlámy a Valony došlo k úpravám ústavy a Belgie se přeměnila ve federální stát.